Neděle 20.4.08
Na cestu za krásami Beneluxu jsme vyrazili v neděli ráno v pět hodin a ani nemusím psát, že vstávání ve čtyři ráno bylo tragické. I když jsem si říkal, že musíme jít spát už v devět večer, nakonec to bylo v půl dvanácté, protože v podvečer dávali v televizi můj oblíbený film s Hugh Grantem Nothing Hill.
V sedm jsme byli na Rozvadově a pak už jsme si to svižně svištěli po prázdných dálnicích Německa. V neděli ráno a dopoledne prostě Němci necestují, asi si užívají volného dne. Jako normální lidi se pořádně vyspí a jdou do kostela.
V sedm jsme byli na Rozvadově a pak už jsme si to svižně svištěli po prázdných dálnicích Německa. V neděli ráno a dopoledne prostě Němci necestují, asi si užívají volného dne. Jako normální lidi se pořádně vyspí a jdou do kostela.
Příjezd do Luxembugu jsme plánovali na pozdní odpoledne, ale světe div se, nějakou náhodou jsme už před polednem zaparkovali v podzemní garáži v Luxemburgu. Asi to bude tím autem, Audi je prostě Audi a tím se nedá jet pomalu. Vydali jsme se přes viadukt do centra města a hned za mostem jsme skoukli akci pokládání věnců k národnímu pomníku solidarity. Pokračovali jsme dále ke katedrále Notre Dame (Panny Marie), kde jsme si prohlídli náhrobek Jana Lucemburského a vůbec celý kostel. Na náměstí Constitution je krásný výhled do údolí říčky Petrusse, je zde i socha Vítězství, památník lucemburských vojáků, kteří padli v první světové válce. Z náměstí jsme pokračovali dále do středu města přes náměstí Place d´Armes, které bylo zaplněno venkovním sezením kaváren a restaurací, až k náměstí Place du Theatre se zajímavým sousoším Komedianti. Odtud jsme se už vraceli zpátky k autu přes náměstí Giullauma II, kde se nachází budova radnice.



Pondělí 21.4.08
Druhý den a ještě jsme neviděli Poirota, a to jsme ho dnes hledali dokonce i v Holandsku. No, ale zpátky do reality. Snídaně na hotelu v Dinantu byla vynikající. Dalo se očekávat, že budou croissanty, protože belgická kuchyně je skoro stejná jako francouzská. Japonský turisti se u snídaně slezli jako kobylky a taky se tak chovali. Skoro všechno snědli, ještě že hotelový personál snídani průběžně doplňoval.



Jen takový postřeh – zvláštní je, že do všech kostelů se vstupuje bočním vchodem, nikoliv hlavním vchodem.

A teď už nás čekala poslední štace, do Mechelenu. Toto město není nikterak daleko od Leuvenu, ale protože jsou obě města nedaleko Bruselu, byly dálnice řádně zasekané. Opět se ukázalo, že bez navigace bychom byli ztracený. V té síti dálnic a silnic se prostě podle mapy nelze vyznat a když je auto pohlceno štrůdlem jiných aut, které vás drží mezi sebou a předjíždět z jednoho pruhu do druhého jde velmi obtížně, děkujeme Bohu za vynález jakým je navigace, který mi řekne po kolika metrech bych měl uhnout a do jakého směru, takže se na to mohu na to několik kilometrů před odbočkou připravit. V ucpané dálniční síti, kde auta stojí a popojíždějí, to přejíždění z pruhu do pruhu jde velmi těžce, to nám věřte…Připomnělo mi to tak trochu hustou dálniční síť v Německu v Porůří, kdy jí projíždíte v odpoledních hodinách, kdy jedou lidi z práce. Je to jen pro silné nátury. Řídím rád, ale tohle bych nepřál i svému nepříteli…

Teď odbočím, vzpomněl jsem si, že tak jako mají v historických městech Dvůr Bekyní, tak také v každém větším městě mají Grote Markt – hlavní náměstí.
Na náměstí Grote Markt v Mechelenu je úsměvná, bizární socha zobrazující malého mužíka zvaného Opsinjoorke, což se dá přeložit jako „Hop seňore“.
Kolem šesté odjíždíme do Gentu, do hotelu Europa. V Gentu jsem málem sejmul nějakou cyklistku. Řeknu vám, že s cyklisty se v Belgii roztrhnul pytel. Bacha na ně, jsou všude, mají sice své pruhy, ale při odbočování kolikrát přejíždíte jejich pruh a když nejsou ve zpětném zrcátku, tak jsou určitě v mrtvém úhlu auta a to si potom zadělávají na úraz, tak jako se to skoro povedlo mně. Sice jsem ji nepřejel, ale vypadala dost překvapeně, řekl bych až nasraně…
Hotel byl plný německých důchodců, dokonce i personál mluvil německy. V hotelové restauraci jsme si dali dobrou večeři, zapil jsem to pivem, Dáša vínem a šlo se na pokoj psát deník….popravdě, kdybych nechtěl mít krásné vzpomínky na papíře, vůbec bych ho nepsal a vy byste to nečetli. Celý den člověk chodí a jezdí a když chce večer odpočívat, čeká ho psaní deníku…
Úterý 22.4.08
Po snídaní před osmou jsme vyjeli směr Beersel prohlédnout si hrad s vodním příkopem.
Gent je docela komplikované město, co se tedy silnic týče. Jednou jsme špatně sjeli na jinou silnici a už nás to vedlo docela jinam. Tady v Belgii totiž mají někdy překomplikovanou silniční síť. Souběžně silnice různých směrů, ostré zatáčky a hlavně člověk musí stále dávat pozor na ty pos…cyklisty.






Tento den byl opravdu moc pěkný. Krásné počasí a cesta nám pěkně utíkala. Částečně to bylo taky tím, že byly nějaké ty kostely a pamětihodnosti zavřené, ale na druhou stranu se nám to hodilo časově.






Když shrnu dnešek, určitě bych doporučil Tournai, Bruggy, Gent a L´Asceuseur De Strepy-Thieu.
Po dalším dni ježdění po belgických silnicích a dálnicích přidám další postřeh. Belgický řidič je sice živel, ale umí brzdit a hlavně řídit auto. Na dálnicích víceméně každý řidič jede max.povolenou rychlostí 120km/h plus mínus něco, ale nikdo se na dálnicích nehoní, zařazují se spořádaně do pravých pruhů a jsou takový v pohodě. Mnoho řidičů jezdí v drahých vozech a asi dost často používají tempomat. Protože my ho v autě máme, jeho používání je zde i v docela hustém provozu příjemné a výhodné. A ti, kdo ho používají, vědí, o čem mluvím. Kdybych měl srovnávat s českými řidiči, musel bych být hodně sprostý. U nás si každý blbec s dražším autem myslí, že má na silnici absolutní přednost….
Dneska píšu cestopis z hotelové restaurace, u sklínky dobrého piva Corsendonk, proto mi to psaní jde asi dobře.
Středa 23.4.08
Ke snídani byly oblíbené croissanty a dobrá šunka, tedy mimo jiné. Dnes jsme měli se snídaní dost naspěch. Důvod byl prozaický – zácpy na dálnicích před Bruselem. Dáša v průvodci vyčetla, že nejhorší čas je mezi osmou a desátou. My jsme už v půl osmé vyjížděli od hotelu a bylo to oproti předchozímu dni znát. Sice to byl štrůdl aut, který občas zastavil, ale dá se říci, že to na dálnici docela jelo.






Celou cestu pršelo a přestalo až když jsme dojížděli do města. Hotel je to vcelku pěkný, ale na 4 hvězdy moc nevypadá, snad jen ta restaurace a jídlo. Dali jsme si výbornou večeři, já si dal klokaní steak a Dáša klasiku – hovězí steak. Víno si Dáša moc chválila, mimochodem v Belgii taky. Ochutnával jsem taky a shodli jsme se na tom, že se tady v Beneluxu i v Německu neodváží dát hostu špatné víno, tak jako je to u nás v Čechách. Moravská vína stojí dost za prd, to vína z moselské oblasti to je jiné kafe…Já si dal Heineken a byl taky výborný.
Psaní bylo tak jako každý večer úžasný a osvěžující a už se nemůžu dočkat na psaní další večer…
Čtvrtek 24.4.08

Ráno svítilo sluníčko, sice byla zima, ale bylo příjemné chodit po městečku, fotit si a vnímat probouzení města. Byla to klasika – Grote Markt, Stadhuis (radnice) a kostel.







A protože jsme se museli zacheckovat do šesti hodin, vyrazili jsme v 17.15 směr Amsterdam. Až k letišti Schiphol vše probíhalo dobře, odtud byla desetikilometrová dálniční zácpa. Jak vím, že desetikilometrová? Jednoduše, mají na dálnicích informační tabule. Ještě jsem v životě nic podobného nezažil, popojíždění na jedničku, max. na dvojku 10km a přitom víceméně stát. Fakt skvělé. Dáša raději zavolala na hotel, že přijedeme o hodinu později. Tak se nakonec i stalo a dorazili jsme do hotelu v 19.15. Pán na recepci ovládal dobře anglický jazyk, takže jsme za chvíli byli na pokoji a rychle zase zpátky dole na hotelu, v restauraci. Hlad jsme teda měli ukrutný. Už z recenzí na internetu jsme věděli, že se tu skvěle vaří. Dali jsme si oba mořskou specialitu. Bylo to excelentní. K tomu pár Heinekenů, dobře jsme si pokecali a zasmáli se a šli jsme na pokoj. No, a to je asi tak všechno. Další den nás čekají zase dálniční zácpy, ale mám pro všechny dobrou radu – kdo má namířeno do Amsterdamu autem, nejezděte sem!!!
Pátek 25.4.08
Snídaně byla o půl hodiny později než v ostatních hotelech, a to se může v Amsterdamu vymstít, myslím tím dopravní zácpy. Po včerejší zkušenosti jsme dnes neriskovali popojíždění po dálnici, ale zadali jsme do navigace požadavek vyhnout se dálnicím, což se nám vyplatilo.

Burza, to byl opravdový zážitek. Je to úplně něco jiného, než jsme kdy viděli. Návštěvníci chodí v hale po ochozech v patře a logistika burzy je v přízemí. Tady projíždějí vozíky s květinami, které si obchodníci na burze zakoupili a celé je to pojato velice megalomansky. Podívaná je to fakt úžasná. Tolik řezaných květin pohromadě, si troufám říci nikdo, kdo nenavštívil burzu, neviděl.






Sobota 26.4.08


Vydali jsme se na hlavní náměstí s novým kostelem a dále jsme pokračovali kolem grachtů směrem ke starému kostelu. Nejdříve jsme se nějak nemohli zorientovat, trochu jsme bloudili, ale za chvíli jsme už pochopili, jak po městě chodit bez bloudění. Koupili jsme si výborný čokoládový dort a jahody, které vřele doporučuji všem. Holandské jahody jsou vyhlášené svou lahodností a skvěle osvěží. Starý kostel byl zavřený, připravovala se tam výstava World press foto. Poblíž starého kostela je vyhlášená čtvrť lehkých holek ve výlohách. Po ránu ale byla většina výloh zatažená. Pokračovali jsme dál ke Dvoru bekyní, který je poblíž květinového trhu. Dále jsme procházeli grachty, kde jsme si podle průvodce prohlíželi domy významné pobytem důležitých osob. Bylo jich ale tolik, že nás to přestalo bavit a zamířili jsme k autu.
Dnes jsme se taky museli dostat domů, takže byl nejvyšší čas vyjet. Bylo něco kolem poledne a auto nás vezlo směr Osnabrück v Německu. Na to, že byla sobota, byl na dálnicích docela provoz, dokonce i zácpa, ale to je v Holandsku zcela běžné. V Osnabrücku jsme se ještě stavili na nákupy. Trochu se nám to tady protáhlo, odjížděli jsme z města v pět hodin a před námi bylo asi 650km. Svižným tempem jsme projížděli skoro prázdné dálnice, byla to pohoda. Určité úseky byly rychlostně omezené na 120km/h (prý je to tu kvůli ekologii, méně zplodin a hluku) a v okolí Lipska byly dost dlouhé úseky v opravě. Na hranicích v Hřensku jsme byli před jedenáctou hodinou a doma o půlnoci.
Celkově jsme tuto poznávací dovolenou vyhodnotili jako jednu z nejlepších, Belgie má krásná města a Holandsko může nabídnout zase květiny, sýry, mlýny a zkouření se v Amsterodamu.
Žádné komentáře:
Okomentovat